Název

Jedno dlouhé sobotní odpoledne,28/9/2013

Popis

Procházka po okolí rodné hroudy A pár informací zde:
Naučnou stezkou kolem Holýšova do Kvíčovic. Město Holýšov leží na úpatí vrchů Trný a Makový, na břehu řeky Radbuzy. Město protíná železniční trať Praha – Plzeň – Domažlice - Furth in Wald a silnice I/26, která se napojuje na dálnici D5 Praha – Rozvadov. Památný strom Jilm vaz se nachází v ulici Politických vězňů, dne 3. prosince 2010 byl vyhlášen památným stromem a zapsán do Ústředního seznamu ochrany přírody.V hospodářském areálu Nový dvůr působila do začátku války rodina Pičmanů, byla zde vlastní kovárna, pekárna chleba a hospodářská stavení. V roce 1938 byl v areálu Vojenský stavební dozor pro výstavbu opevněné linie bunkrů úsek 174 – Merklín – Holýšov - Jivjany. Po obsazení Sudet byl statek zkonfiskován a v březnu roku 1944 založen v areálu koncentrační tábor.Řeka Radbuza patří do povodí Berounky. Řeka pramení pod vrchem Lysá, teče nejprve severním směrem, v Bělé nad Radbuzou se prudce ohýbá k jihovýchodu až k Horšovskému Týnu, kde se stáčí směrem severovýchodním přes Staňkov, Holýšov, Stod, Chotěšov a Dobřany k Plzni, kde se spojí se Mží v Berounku. V Holýšově se nacházejí dva jezy. První zmínka o osadě položené na místě současných Trubců pochází již z roku 1237, kdy je na místě dnešní usedlosti zmiňováno 29 rolnických usedlostí. Od druhé poloviny 15. století přechází obec do majetku Trubeckých z Tisové, dále pak je část území evidováno v majetku obce Čečovice a poté připadl zbytek pozemků Horšovskému Týnu. Od roku 1623 je pravděpodobně usedlost v majetku hraběte Maximiliana Trauttmansdorffa a zůstává v majetku této rodiny až do roku 1928. Na jaře v roce 1938 byla na statku v Trubcích ubytována skupina stavebních dělníků z Postřekova, kteří pracovali na výstavbě opevněné linie mezi Holýšovem a Hradišťany. Po obsazení Sudet se u statku objevily hlídky říšské finanční stráže, které kontrolovaly státní hranici procházející podél usedlosti. V roce 1960 je se souhlasem JZD Neuměř většina pozemků s usedlostí bezplatně převedena na vojenský útvar V ´8013, který využívá tuto oblast pro výcvikové účely jako tankodrom, což pro obec Trubce znamená definitivní konec.
A ty naše Kvíčovice. Poprvé je v písemných pramenech zmiňována roku 1379 v Berním rejstříku Plzeňského kraje jako majetek Oldřichův. V roce 1403 byly Kvíčovice majetkem Martina Rochce z Kvíčovic o 13 let později je v Knihách erekčních zmiňován Stach z Kvíčovic. V průběhu 15.století se staly součástí panství Příchovice a později k patřily k statku Čečovice. V roce 1546 byly přikoupeny z čečovickým statkem k lobkovickému panství Horšovský Týn kde zůstaly do konce feudální epochy.
V roce 1850 se staly samosprávnou obcí okresu Horšovský Týn. V roce 1913 stálo v obci 91 domů a žilo 472 českých obyvatel., stála zde dvojtřídní škola.
Po okupaci čs.pohraničí 1938 se Kvíčovice staly pohraniční vesnicí republiky a později Protektorátu Čechy a Morava. V roce 1940 stálo v obci 107 domů a 541 obyvatel. Na samém konci války (1.května 1945) se zde ubytovali polští vojáci, odešli 16.června. Mezitím byl v obci ustaven národní výbor, byly zjišťovány osoby německé národnosti a jejich majetek.
V roce 1949 se Kvíčovice staly obcí nově utvořeného okresu Stod, ale počínaje 1. červencem 1960 jsou obcí okresu Domažlice.
V roce 1960 se obec Kvíčovice sloučila s obcí Štichov, v v této době došlo také ke sloučení MNV a JZD a v roce 1963 se připojili obce Neuměř a Všekary a od 1.7.1984 naše obec se všemi spádovými obcemi připadla k Holýšovu.

Kategorie a štítky

Nastavení